Po sportu Při sportu
klokan
Gift sets

Blog

karpály Priessnitz zábal Mamavis

Instruktážní video – zábal na karpál a zánět šlach

Zábal na karpály dle tradiční Priessnitzovy metody pomáhá proti syndromu karpálního tunelu, ale také na zánět šlach zápěstí, poúrazové a pooperační stavy, revmatické potíže. Díky vyjímatelnému obkladu, který můžeme namočit do bylinné lázně, můžete léčbu ještě posílit. Instruktážní video pro vás připravil Vladimír Spišjak.

Každý z nás se už setkal s bolavým zápěstím či namoženým, bolavým předloktím
Většinou to řešíme různými krémy, mastmi, aby se nám ulevilo. Abychom léčbu zefektivnili
kombinujeme zároveň se zábalem. Klasický zábal, který velmi často používáme je Priessnitzův zábal.
Zábal se skládá ze tří vrstev: první vrstva, která se namočí se aplikuje přímo na postižené místo
následně se přiloží druhá vrstva, která nám to ve své podstatě zakryje a
zároveň by neměl být použit igelit Priessnitz používal navoskované plátno (je prodyšné, ale
nepropustí vodu) zábal zakončíme třetí vrstvou která má zajistit teplo

Existují zábaly na zápěstí a předloktí od firmy Mamavis
Zábal je ve dvou velikostech – pro menší a větší ruce
Zábal má také tři vrstvy
První vrstva je ze savého materiálu, která se namočí a následně podvlékne pod připravené úchyty
Druhá vrstva, která bohužel není vidět, je membrána, která nepropustí vodu, ale je prodyšná, což je
výhoda oproti standartnímu igelitovému sáčku
Třetí vrstva je tepelná, zajišťuje komfort zábalu
Oproti standartnímu zábalu je aplikace velmi snadná, ruku položím tak, abych palec měl v díře na
palec, přidržím si druhou vrstvu a následně už jen stáhnu, jak potřebuji a zapnu suchým zipem
Je zde i zpevňují vrstva, kdy se zápěstí i předloktí hezky zafixovalo
Zábal lze použít použít při syndromu karpálního tunelu, ale také na zánět šlach zápěstí, poúrazové
a pooperační stavy, revmatické potíže

Martina Štefanková návštěva Priessnitzových lázní Jeseník

Návštěva Priessnitzových léčebných lázní … aneb rozhovor s prim. MUDr. Jaroslavem Novotným

V září jsme zavítali na pozvání MUDr. Jaroslava Novotného do Priessnitzových lázní. Na pana doktora jsme si připravili pár otázek, které postupně budeme přidávat na náš blog. Některé otázky jsou velice zajímavé … historický odkaz Vincenze Priessnitze, ale i všestrannost použití zábalů….

Vincenz Priessnitz – „Vodní lékař“ a jeho odkaz
Zakladatel moderní vodoléčby, tzn. Priessnitzových léčebných lázní v Jeseníku, dříve na Grafenbergu.
Jeho odkaz vnáší do současné doby a snad i následující generace ten jeho odkaz ponesou dále.
Vincenz Priessnitz se v Jeseníku narodil zemědělské rodině, už jako malé dítě musel chodit na pole
pomáhat rodičům. V osmnácti letech se mu stal velmi závažný úraz, kdy byl sražený povozem
s koňmi, který ho přejel v oblasti hrudníku a břicha. Lékař, který k němu byl přivolán rodičům sdělil,
že buďto zemře a pokud přežije, tak bude nadosmrti mrzák a bude problém, aby vůbec nějak
pracoval.
Lékař doporučil určitou léčbu, což byly obklady odvary bylinek a pití bylinkových čajů.
Priessnitzova matka to začala aplikovat, ale stav se nelepšil a sám Priessnitz si všímal že raněná
zvířata využívala podhorských bystřin, aby si tam třeba smáčela zraněné končetiny. Chtěl to také
zkusit tak požádal matku, aby mu přikládala studené obklady a během několika týdnů se jeho stav
zlepšil natolik, že zase mohl vstát z postele a znovu pomáhat rodičům.
V současné době, když někdo onemocní závažným onemocněním např. rakovinou a nedá se uzdravit,
tak se každý ptá, co se přihodilo, jaktože se jeho stav tak významně zlepšil. I v té době 19. stol. se
začali lidé ptát, jak se ten zázrak stal, a začali za Priessnitzem chodit a chtěli po něm, aby jim také
pomáhal. Ze začátku nechtěl, ale poté řekl, že není problém, že jestli pomáhá zvířatům, tak může
svoje chladné zábaly a polevy aplikoval na domácí zvířata a jelikož jim to pomáhalo tak po sléze
přistoupil i k tomu, že svoji vodoléčbu za pomoci chladné vody začne aplikovat i u lidí.
V roce 1824 v místech Priessnitzových lázní založil první vodoléčebný ústav na světě – proto vodní
lékař.

Priessnitzův zábal na migrénu Mamavis

Instruktážní video – zábalová čelenka (migréna, poruchy spánku, zánět nosních dutin…

Zábal na migrénu dle tradiční Priessnitzovy metody pomáhá proti bolestech hlavy včetně migrén, počínající demenci, poruchy spánku či závratě. Teplý suchý zábal lze použít při zánětu nosních dutin, bolesti ucha.  Díky vyjímatelnému obkladu, který můžeme namočit do bylinné lázně, může být i krásně voňavý. Instruktážní video pro vás připravil Vladimír Spišjak.

Zábal na hlavu, jde to vůbec?
První je vrstva zábalu, která by samozřejmě měla být namočená, potom vrstva, která je neprodyšná a
třetí vrstva, která v podstatě vytvoří ten zábal. Jde to, člověk v tom nevypadá úchvatně, ale existuje i
snazší a komfortnější varianta, kdy si v tom zábalu člověk připadá dokonce i jako člověk.
Je to čelenka od firmy Mamavis, která je vytvořena právě podle metody Vincenze Priessnitze, také
má tři vrstvy
První vrstva je ze savého materiálu, která se namočí a následně podvlékne pod připravené úchyty
Druhá vrstva, která bohužel není vidět, je membrána, která nepropustí vodu, ale je prodyšná, což je
výhoda oproti standartnímu igelitovému sáčku
Třetí vrstva je tepelná, zajišťuje komfort zábalu
Výhodou čelenky je snadná aplikace za pomoci nastavitelné gumičky, můžeme do ní vložit různé
bylinky, čajové sáčky pro zlepšení terapie, aby se nám ulevilo
Čelenku lze použít na bolesti hlavy, migrény, záněty dutin, bolesti zubů, uší a to tím způsobem, že
čelenku jednoduše posuneme
Když z čelenky vyjmeme vložku lze ji použít jako škrabošku na spaní, či při dlouhých cestách v letadle
nebo autobuse
Čelenka se vyrábí ve dvou velikostech – menší je spíše pro děti a větší pro dospělé

Vincenez Prissnitz a zábaly Mamavis

Jak stará je Priessnitzova metoda? Rozhovor s prim. Mudr. Jaroslavem Novotným

Rozhovor s prim. MUDr. Jaroslavem Novotným, hlavním lékařem Priessnitzových lázní a ambasadorem zábalů Mamavis.

Jak stará je Priessnitzova metoda?
Priessnitz se narodil roku 1979, na sobě metodu začal používat v osmnácti letech tzn. 1. pol. 19.
století, nemůžeme tvrdit, že to je jenom Priessnitz, kdo začal s používáním vody. Už v Antice se hodně
požívalo mnoho metod a aplikací vody chladné nebo vody z termálních pramenů, nebo v Řecku a
Římě, ale k tomu nemáme dostatečně doložené prehistorické prameny.
Priessnitz svou metodou založil první vodoléčebný ústav.
Metody na pozitivní ovlivnění zdraví se začali používat v 1. pol. 19. století

Mamavis v tisku magazín Maminka

Časopis Maminka

Mamavis žije 24 hodin denně!

Zkoušeli jste někdy dávat dítěti Priessnitzův zábal? Skvělá metoda, kterou praktikují desítky let lidé jako účinnou pomoc při horečce, nachlazení i v rehabilitaci. Na kloub tomu, jak ji maximálně prakticky využít, přišla jednou jedna chytrá máma…

V začátcích podnikání stála její dcera a nápad v ordinaci dětského lékaře. Dnes si Martina Štefanková plní svůj podnikatelský sen. Co všechno jí při startu pomohlo? A co pro ni bylo v začátcích nejtěžší?

O čem je Mamavis? Představíte nám je?
Mamavis je něčím, čemu se říká podnikatelský projekt. Je zaměřený na výrobu a prodej zábalů podle známé léčivé Priessnitzovy metody. Mamavis je také názvem mé ochranné známky. A slovo Mamavis je i součástí názvu frmy, kterou jsem nedávno založila, Mamavis healing care. Název značky vznikl na základě krásného slova MÁMA. Vše začalo tím, že moje dcera Natálka onemocněla a já jsem jí dávala Priessnitzův zábal. Jenže
zkuste uvázat neposednému dítěti mokrou plenu, kluzký igelit a ručník tak, aby alespoň chvíli vydržely na tělíčku na svém místě! Vrtalo mi hlavou, jak si se zábalem líp poradit. Ještě ten večer mi hlavou bleskl nápad: co se pokusit sloučit všechny tři vrstvy zábalu a udělat ho jako komfortní
k použití na hrudníček malého dítěte? Vydala jsem se dál cestou vývoje zaměřeného na rozšíření šály zábalů jako zdravotní pomůcky na jednotlivé části těla – na krk, kolena, lýtka a lokty, na karpály a zápěstí až po čelenku na bolest hlavy. Vše s atesty pro děti mladší tří let. Ráda bych zdůraznila, že prostřední část zábalů Mamavis tvoří vrstva, která je nepropustná vodě, avšak je zachována prodyšnost.

Co pro vás bylo v začátcích podnikání nejsložitější?
Od začátku jsem poznávala, jak velký rozdíl je být zaměstnaná ve vystudovaném oboru, kterým je v mém případě speciální
pedagogika, se spoustou volného času po skončení pracovní doby pro rodinu a pro sebe, a být živnostníkem „na plný úvazek“, kdy volný čas je spíš vzácností.
Zvykám si na to, že Mamavisem žiji v podstatě dvacet čtyři hodin denně. A nebývá vůbec jednoduché skloubit podnikání s mou nejdůležitější rolí maminky. Rozhodně to pro mě nebylo a není vždycky jednoduché, svého kroku však určitě nelituji. Vše mi dává smysl a pocit, že jdu
po správné cestě. Snažím se sázet na týmovou práci. A jak jsem se již zmínila, alfou a omegou úspěchu každého startupu je, jak se podaří ho uplatnit na trzích – v tuzemsku i v zahraničí.

Proč jste se přihlásila do projektu Nastartujte se?
Popravdě, účast v projektu Nastartujte se s Komerční bankou mi doporučili kolegové. Vyjmenovávali takové argumenty, jako: „každá propagace je dobrá“, „alespoň se ukáže, jak svým projektem dokážeš zaujmout“, „není špatné se potkávat, třeba právě s lidmi, kteří se vydali podobnou cestou“, „a ty ceny, také nevypadají špatně, a to nejen ta finanční odměna“.

Jak konkrétně jste využila podporu, kterou jste v rámci svého vítězství dostala?
Část finanční podpory jsem využila na doplnění vybavení provozovny, propagaci výrobku a inovace výrobků. Další část finanční podpory věnuji aktuálně zlepšení marketingové komunikaci. Velký význam pro mě též má možnost prezentovat se se svými výrobky se značkou Mamavis
na úrovni, kterou mi Komerční banka nabízí, ať už se jedná o marketingovou komunikaci na svém webu či účast na akci se slavnostním předáváním cen. Využívám také balíček služeb, které nás
pomáhají orientovat správným směrem. Jak se říká, dělat správné věci správně! Ať už jde: o právní poradenství, včetně práva duševního vlastnictví, o poradenství v řízení, i profesionálních mentorů,
o inzerci v Trade News, o pomoc v on-line marketingu a webhostingové služby. Připravuji využívání aplikace KB pro on-line fakturaci.

Posunula vás nějak účast v projektu ve vašem podnikání?
Určitě. Získala jsem spoustu kontaktů, a myslím, že jsem se toho dost naučila. Ale upřímně, také jsem se ocitla na úplně nových křižovatkách, na kterých jsem si ne vždy věděla rady. V té souvislosti jsem
si několikrát položila otázku, zda můj „maminkovský“ přístup někdy příliš nenaráží na realitu podnikatelského prostředí.
Nutno dodat, že úspěch v grantovém programu Nastartujte se byl i povzbuzením, že jsme se vydali správnou cestou.

Jaké jsou vaše podnikatelské ambice?
Máme ctižádost prorazit do světa. Mamavis healing care tak do budoucna vidím jako podnik s vysokou exportní výkonností. Přitom bych byla ráda, aby si podnik zachoval svoji „vlídně maminkovskou tvář“, jak jen to
bude možné. Stále také zvažuji, zda nespojit svůj podnikatelský projekt s výzvou realizovat jej jako sociální podnik. Budovat vlastní firmu s firemní kulturou na principech přátelské atmosféry a spojit byznys s tím, že
se někomu a něčemu pomůže. Více na mamavis.cz

Zábal pro novorozence
Mamavis v tisku E15 byznys

E15 & BYZNYS | 13 – Chceme prorazit i do světa

Martina Štefanková a její společnost Mamavis healing care v minulém roce obsadily první místo v grantovém projektu Komerční banky „Nastartujte se“. Plánem odvážné podnikatelky je teď prosadit se se svými zdravotními zábaly, které jsou inspirovány známou metodou Vincenze Priessnitze, na českém i zahraničním trhu pod značkou Mamavis.

https://www.forbes.cz/ve-slepejich-priessnitze-ceska-jednoduse-vylepsila-lecivy-obklad/?fb_action_ids=2158751814137184&fb_action_types=og.likes&fbclid=IwAR1IOjSBjdGvCTvZ8FogzFXj_oCtcfLdgzqcJRvKwPwXhd_k_oJPffVskD8
Magazín Forbes – Ve šlépějích Vincence Priessnitze. Češka jednoduše vylepšila léčivý obklad

Jaký byl váš prvotní podnět k založení vlastní firmy?

Příběh začal onemocněním mé dcerky. Lékařka nám doporučila udělat Natálce doma Priessnitzův zábal na hrudník z mokré pleny, igelitu a ručníku. Ani na několik pokusů se to nepodařilo, nedrželo to na těle. Pod vlivem toho jsem vyzkoušela nápad sloučit všechny tři vrstvy a udělat komfortní zábal se suchým zipem. Následovalo testování na mých blízkých, které dopadlo dobře. Vydala jsem se proto cestou vývoje zaměřeného na rozšíření škály zábalů jako zdravotní pomůcky na jednotlivé části těla – na krk, kolena, lýtka a lokty, bačkory, na karpály a zápěstí, až po čelenku na bolest hlavy. Přede dvěma lety jsem se pak pustila do vlastního podnikání a loni v říjnu založila firmu Mamavis healing care.


Vy jste ale tomu obětovala i část rodinného života.

V prvé řadě jsem poznala, jak velký rozdíl je být zaměstnaná ve vystu dovaném oboru, s volným časem po skončení pracovní doby pro rodinu a pro sebe, a být živnostní- kem. Svým projektem teď v podstatě žiju 24 hodin denně. Rozhodně to nebylo a není jednoduché,mělo to i své negativní dopady, ale přidali se ke mně lidé, které bych nejspíš jinak ani nepoznala.
Jaké byly reakce vašeho okolí a rodiny, když jste založila Mamavis?
Po pravdě, rodiče z mého rozhod nutí zrovna nadšení nebyli. Slyšela jsem snad všechno, co může dcera slyšet od rodičů, kteří mají o své dítě starost. Ale od začátku stojí při mně, pomáhají mi a v naší frmě už funguje několik technických vynálezů mého otce.

U kterých nemocí se vaše výrobky používají?
U laryngitidy, nachlazení, při zánětech průdušek, dále na uvolnění bolesti, poúrazové stavy, revmatismus, migrény, záněty nosních dutin, šlach, kyčelního kloubu a karpálního tunelu, ledvinové koliky, bolesti ucha či zubů. Ženy ocení náš zábal při menstruačních bolestech. Pro zajímavost, náš zábal lze použít i v suché formě, například jako termozábal na krk pro sportovce či jako nákrčník pro děti do školky nebo do školy.


Jak vám pomohl projekt Komerční banky Nastartujte se, jehož jste loňským vítězem?
Úspěch v programu Nastartujte se je pro mne a mé kolegy povzbuzením, že jsme se vydali správnou cestou. Velký význam pro mne má také příležitost prezentovat se se svými výrobky na jiných úrovních. Úspěch pro mě neznamená jen finanční podporu, ale také získání služeb, které nám pomáhají orientovat se na trhu. Získané peníze bych ráda využila i na úpravu webových stránek tak, aby byly pro zákazníky více přehledné a funkční. Dále na doplnění vybavení provozovny, propagaci a na inovace výrobků. Budete sortiment svých výrobků a služeb dál rozšiřovat? Do budoucna počítáme s využitím moderních materiálů v našich zábalech, například nanotextilií s jejich specifickými vlastnostmi – vysokou absorpční a filtrační schopností – pro vnitřní díl zábalu, také s používáním aktivních antiseptických bylinných látek pro dané onemocnění.


Jaké jsou zatím ekonomické výsledky vaší firmy?

První čtvrtletí letošního roku lze považovat za finalizaci pilotního ověřování a přípravu nových zásady marketingové komunikaci a kontakty s potenciálními investory. Postupně je pořizováno nové vybavení provozu, jako jsou šicí stroje,
stříhárna, kancelářská technika a sociální zázemí, a jsou vytvářeny skladové zásoby na vstupu, například materiál, obaly, návody. Předpokládáme, že obrat letos dosáhne kolem tří milionů korun a čistý zisk přes 800 tisíc korun.


Jaké jsou vaše podnikatelské plány do budoucna?

Věřím, že úspěšně završíme naši startupovou misi do pololetí letošního roku. Začínají se nám hlásit se zájmem o spolupráci i větší distributorské sítě, tuzemské i mezinárodní. Vedeme také jednání s několika možnými investory jak z oboru, tak finančními. Chceme prorazit i do světa. Mamavis healing care vidím do budoucna jako podnik s vysokou exportní
výkonností. Přitom bych byla ráda,aby si podnik zachoval svoji „vlídně maminkovskou tvář“.

Co považujete za největší překážky při podnikání v České republice?

Složitou a zdlouhavou vymahatelnost práva. Dále jsem se potkala s velmi nízkou etickou úrovní tam, kde bych to čekala nejméně – u svého dnes už bývalého patentového zástupce. Evergreenem je i poměrně vysoká administrativní náročnost spojená s podnikáním. Další informace najdete na www.mamavis.cz /vib/


Martina Štefanková, zakladatelka frmy Mamavis, která získala loni 1. Místo v projektu „Nastartujtese“. Foto Mamavis.cz

Pohádka od Mamavis - cesta Vinceneze Priessntize

Jak pytláci chytili malého Vinciho

Je noc. Nad hustým tmavým lesem svítí měsíc v úplňku a osvětluje palouk s chatrčí z větví. Uprostřed palouku sedí v trávě kolem ohýnku dva zarostlí loupežníci. Opékají si brambory a jablíčka, které si nakradli ze zahrady u statku kousek za lesem.

„Už to bude?“, ptal se nedočkavě první z nich, Karlos. „Mám hlad, až mi kručí v břiše.“ „Ještě chvíli vydrž, trochu nevrle mu odpověděl druhý pytlák, s přezdívkou Hudrák, který držel nad plameny prut s napíchnutými několika bramborami a jablíčky.

Karlos nato zabrblal: „Stejně ti řeknu, pořád dokola jen ty brambory a jablka. Kdyby tak byl aspoň špekáček! Úplně si umím představit tu vůni!“

Hudrák se ušklíbl: „Jo, taky bych si dal. A ještě raději dobře propečenou srnčí kýtu, s křupavou kůžičkou! Mňam!“

Karlos ho okřikl: „Hele, nech toho a nedělej mi chutě! A vůbec, zítra se vypravíme poohlídnout, jestli se nám do nastraženého oka na stezce, kudy chodívá lesní zvěř ke studánce, nechytilo divoké prasátko, srnka, nebo aspoň liška. To by bylo!“

A jak řekli, tak udělali. Hned ráno, když ještě stála v trávě rosa, vyrazili. V lese se dobře vyznali, a tak po hodince dorazili na místo. Přesně tam, kde předevčírem nastražili oko z tenkého drátu, do kterého se mělo chytit jako do pasti nějaké zvířátko. Jaké ale bylo jejich překvapení. Na stezce nebyla ani jejich past, a už vůbec ne nějaké chycená upytlačená kořist. Hleděli jen pošlapané místo, se stopami kopýtek a dětských bot, a několik skvrnek od krve.

„No, co co co, rozumíš tomu?“, nechápavě kroutil hlavou pytlák Hudrák.

„Sakra, vypadá to, že nás někdo předběhl, a kořist nám sebral,“ vztekal se Karlos. „Já ho dostat, tak ho snad přerazím vejpůl!

Jak já se těšil na pečínku!“, povzdychl si ještě.

„To je divný,“ drbal se ve špinavých vlasech Hudrák. „Vždyť to jsou stopy dětských bot. „Kdo to jen mohl být?“

„Co kdybychom si trochu počíhali v okolí?“, přemýšlel nahlas Karlos. „Třeba na toho prcka natrefíme.“ 

Uběhlo několik dní, a nic se nedělo. V pátek vpodvečer byl malý Vinci doma s maminkou. Ta zrovna věšela prádlo na šňůru na zahrádce před jejich chaloupkou a pozpěvovala si k tomu. Vinci se nudil, a tu mu blesklo hlavou:

„Co kdybych se ještě před večeří zašel podívat tam, kdy minule pytláci nastražili past lesní zvěři.“

„Smím před večeří na chvíli ven, mami?“, zavolal na maminku.

 A když kývla na souhlas, vyběhl do lesa. Ještě za sebou slyšel, jak za ním maminka volá, aby byl na večeři zpátky.

Nebylo to daleko, a i to místo si dobře pamatoval. Vždyť znal les jako své boty. A tak snadno našel stezku vyšlapanou lesní zvěří v hebké trávě. Brzy dorazil na místo, kde před několika dny vysvobodil z pasti malou srnku. S úlevou pozoroval, že místo bylo prázdné, po nějaké nové pasti ani památky. Měl radost, a vydal se po té stezce směrem k tůňce. Těšil se, že si udělá radost, a před návratem domů se ve studené vodě osvěží.

Sotva Vinci ušel pár kroků, stalo se to. Uslyšel za sebou kroky, a než se stačil otočit, někdo mu hodil přes hlavu pytel. Neviděl vůbec nic, jen tmu. Uslyšel hrubý mužský hlas, jak říká: „Karlosi, pořádně pytel zavaž, ať nám neuteče! Vsadím se, že to určitě bude ten prcek, co nám sebral naši kořist“. Vinci se bránil, ale nebylo mu nic proti převaze platné. Pytlák Hudrák si pytel s malým Vincim přehodil přes rameno jak pytel brambor, a kývl na Karlose: „Jdeme, to se uvidí, jestli se nám nepřizná.“ No, znělo to pořádně výhrůžně!

„Pusťte mě, slíbil jsem mamince, že budu večer doma,“ volal ze tmy pytle Vinci.

Ale marně; pytláci s ním neměli žádné slitování a zamířili s pytlem s uvězněným Vincim na svůj loupežnický palouček. „A nešij sebou, nebo uvidíš!“, okřikl zlostně Vinciho pytlák Karlos. 

Druhá část

Druhá část bude o tom, jak pytláci přivázali Vinciho ke stromu, aby z něj dostali, kde je jejich kořist, a o tom, kdo mu přišel tiše z lesa na pomoc, a jak to nakonec všechno dopadlo?

Soutěž o nejlepší závěr pohádky:

Pomozte nám dopsat druhou část pohádky včetně ilustrací. 

O co soutěžíme tentokrát?
zábalovou čelenku na bolest očí, uší, zoubků nebo na zánět nosních dutin či bolest hlavy. Součástí jsou i fixy na textil!

No a jak se může nosit Vám níže ukazuje naše malá modelka.  Zábaly Mamavis nosí i koníci a můžete si je libovolně ozdobit! 

Na ucho či zup
Na ucho či zub
Na čelo při zánětu nosních dutin
Na čelo při zánětu nosních dutin
Na ucho
Na ucho
Na oči jako škraboška pro princezny
Na oči…škraboška pro princezny

Své výtvory nám posílejte v čitelné formě nejpozději do 31. května 2019 na e-mail: martina@mamavis.cz nebo na adresu Mamavis, Polní 683, 431 51 Klášterec nad Ohří.

Těšíme se na krásné příběhy!

Pohádka od Mamavis - cesta Vinceneze Priessntize

Naše první pohádka – O malém Vincim, pytlácích a srnce

Spolek Mamavis pro vás připravil sérii pohádek „O cestě malého Vincenze Prissnitze“. Malý Vinci, prožívá spoustu vzrušujících dobrodružství, navazuje zajímavá přátelství s lesními zvířaty a motivuje děti i dospělé k láskyplnému vztahu k vodě a přírodě. Inspirovali jsme životním příběhem, génia a uznávaného vodního lékaře Vincenze Priessnitze.

Pohádky jsme obohatili i o naše zážitky a zkušenosti .V příběhu můžete zachytit jakým obdobím procházíme, naše lekce, zkušenosti, úspěchy a navázaná přátelství.  Tyto pohádky jsou zkrátka o objevování toho, co jsme ztratili, vztah k přírodě a víru jít svou vlastní cestou. Cestou za vlastním snem….

Náš příběh se odehrává v hlubokých lesích, v horách pověstných svou drsnou přírodou, ale též křišťálově čistým vzduchem a spoustou bystřin a tůněk, s vodou studenou i v těchto parných letních dnech.

V jedné malé chaloupce, v malebném údolí u zurčícího potůčku, bydleli maminka a její malý chlapec Vinci. Vinci si zrovna četl pohádku O princi Bajajovi, když se z kuchyně ozvala maminka: „Vinci, prosím tě, přinesl bys z lesa košík lesních jahod? Mám k obědu zaděláno na tvoje oblíbené jahodové knedlíky s tvarohem.“ Vinci měl maminku rád, a tak zavřel knihu a přiběhl k ní: „Jasně, mami, dej mi košík a už běžím.“ Maminka za ním ještě volala ze zápraží: „Vinci, a dej si pozor, prý se tady zase potulují pytláci!“

Vinci měl v lese své místečko, kde lesní jahody určitě najde, palouček schovaný v hustém lese. Pospíchal, aby maminka nemusela dlouho čekat a těsto jí neuteklo. A jak si tak mašíruje lesní stezkou, zdá se mu, že slyší jakési naříkání. A znovu. Ozývalo se nejdříve jakoby z dálky, ale po chvíli už bylo hlasitější, zblízka. Šel po tom hlase, opustil stezku a prodíral se za hlasem, který byl čím dál blíž, křovím. Rozhrnoval zrovna větve mladého smrčku, a tu se před ním otevřel pohled, až celý zkoprněl.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je image.png.
Nakreslila maminka Krista
Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je image-1.png.
Nakreslila Natálka, 5let

Na úzkém chodníčku v trávě, vyšlapaném lesní zvěří, spatřil malou srnku, jak se snaží vyprostit nožku celou odranou do krve z nastraženého pytláckého drátěného oka. Na úzkém chodníčku v trávě, vyšlapaném lesní zvěří, spatřil malou srnku, jak se snaží vyprostit nožku celou odranou do krve z nastraženého pytláckého drátěného oka.

Srnka byla překvapená snad ještě více než on! Leknutím sebou škubla, očekávajíce, že si pro ni přišli pytláci jako pro svoji kořist. Na okamžik se jejich vylekané oči setkaly. Vinci měl rád les i všechna zvířátka, které v něm žijí. Hned věděl, co má dělat. Přiblížil se pomalu k srnce a pohladil ji. „Počkej, pomůžu ti. Jen zůstaň chvilku stát v klidu a nevrť se.“ Srnka poslechla a Vinci uvolnil oko pevně zatažené kolem nožky srnky. Ta si hbitě nožku osvobodila z pasti a plaše po několika skocích zmizela v lese. Vinci se dal do odstraňování nastraženého oka. Když viděl, jak je drát celý zkrvavený, uvědomil si, jak nožka srnku musí bolet. „Darebáci“, pomyslel si. Když drát z pytláckého oka stočil do klubíčka a strčil do kapsy, vzpomněl si, že maminka čeká, až se vrátí s jahodami. Vydal se je posbírat.

Odpoledne bylo krásně, sluníčko pálilo jak o život. Na maminčiných skvělých jahodových knedlících si pochutnal, a když dočetl pohádku O Bajajovi, a na chvilku zadříml, obrátil se na maminku: „Mami, můžu se jít osvěžit do tůňky?“ Maminka souhlasně kývla, a vyrazil.

Když k tůňce došel, překvapilo ho, co vidí. Byl zvyklý, že přes den plachá zvěř málokdy chodí napít se chutné čisté studené vody z tůňky. Tentokrát tomu ale bylo jinak. Na břehu tůňky stála malá srnka a smáčela si přední nožku ve vodě.

Nakreslila maminka Krista
Nakreslila Natálka, 5 let

Vytrvale znovu a znovu. A kupodivu neutekla, když Vinciho spatřila. „To je ale divné,“ pomyslel si Vinci, „jak to, že se mě nebojí?“ Pozoroval srnku, a náhle si všiml, že nožka, kterou má ve vodě, je do krve rozedraná. Vinci se ťukl do hlavy: „No jo, to jsem ale ťulpas. Vždyť to je ta srnka, co se chytila pytlákům do pasti.“ A hned mu i došlo, proč se ho nebojí. Vždyť jí před polednem přece pomohl!

A tak se s tou srnečkou potkali u tůňky během několika dalších dní ještě několikrát. Těšíval se na ta krátká setkání, a protože byl Vinci bystrý, šikovný kluk, neušlo mu, jak se srnce zraněná nožka rychle hojí … „Jak je to možné?“, vrtalo mu pořád hlavou. Vždyť srnky a všechna lesní zvěř přece žádného pana doktora, který by jim pomohl, v lese nemají. „Že by snad ta voda?,“ zadumal se.         

Autor: Milan Drábek, člen a hospodář Spolku Mamavis